Jste krátkozrací (tzn. nosíte brýle na dálku s minusovými dioptriemi) a jako rodič se obáváte toho, že ke krátkozrakosti bude odsouzeno i vaše dítě? Není třeba si dělat příliš velké starosti, jednak je myopie běžnou refrakční vadou, která se snadno řeší brýlemi nebo kontaktními čočkami, jednak o ní nelze říct, že je striktně dědičná.
Krátkozrakost také obvykle nemá vliv na školní výsledky dítěte ani nebývá důvodem toho, aby se dítě jakýmkoliv způsobem drželo zpět. Ve skutečnosti existují důkazy, že krátkozraké děti mají tendenci k lepším výkonům ve škole než jejich protějšky s normálním zrakem, dalekozrakostí nebo astigmatismem.
Ačkoliv přesné důvody toho, proč jsou některé děti krátkozraké a jiné ne, nejsou zcela známy, je zřejmé, že dědičnost pouze jedním z faktorů. Mnoho odborníků a očních lékařů se také domnívá, že přílišné čtení – respektive soustředění se na cokoliv v blízké vzdálenosti – v dětství může být také příčinou, ale důkazy opravdu nejsou jednoznačné.
I když příčiny nejsou zcela známé, jednou z nejlepších věcí, jak snížit riziko krátkozrakosti u vašeho dítěte je „JÍT VEN A HRÁT SI!“ V řadě studií bylo totiž zjištěno, že trávením času venku se může předejít krátkozrakosti u dětí nebo alespoň snížit její progresi.
V srpnu 2008 zveřejnili badatelé v Austrálii výsledky rozsáhlé studie vlivu času stráveného venku na rozvoj a progresi myopie, provedené mezi 1765 šestiletými a 2367 dvanáctiletými náhodně vybranými z 51 škol v Sydney. Na konci dvouletého cyklu vykazovali 12-ti leté děti, které trávili venku více času, nižší krátkozrakost než ostatní ve studii – a to i po zohlednění dědičných předpokladů a etnického původu. Oproti tomu děti, které strávili venku nejmenší množství času a vykazovali největší množství aktivit do blízka, měli nejvyšší výskyt myopie.
V květnu 2013 vědečtí pracovníci na Tchaj-wanu zveřejnili výsledky studie vlivu venkovních aktivit na rizika výskytu myopie a její progrese mezi studenty základních škol. Věk dětí účastnících se jednoleté studie se pohyboval v rozmezí od sedmi do jedenácti let, a byli náhodně vybráni ze dvou sousedících škol v příměstské části jižního Tchaj-wanu.
Celkem 333 dětí z jedné školy chodilo během přestávek ven za outdoorovými aktivitami, zatímco 238 dětí z druhé školy se tohoto programu neúčastnilo. Na začátku studie nebyly žádné významné rozdíly mezi těmito dvěma skupinami dětí s ohledem na věk, pohlaví a dědičné dispozice (48% vs 49%). Ale po uplynutí jednoho roku měla skupina dětí ze školy, kde byly podporovány venkovní aktivity během přestávek, výrazně nižší nárůst nových krátkozrakostí, než u dětí ze školy, kde tyto aktivity nebyly podporovány (8,4% oproti 17,6%). Také byla identifikována výrazně nižší progrese myopie u již krátkozrakých dětí ve skupině dětí s venkovní aktivitou oproti skupině druhé (- 0,25 dioptrie ročně vs. -0,38 dioptrie ročně).
Autoři studie došli k závěru, že venkovní aktivity během přestávek na základní škole mají významný ochranný účinek proti riziku myopie u dětí, které krátkozrakostí netrpí a dokážou snížit progresi myopie u dětí, které krátkozraké jsou.
Rovněž v květnu 2013 uveřejnili výzkumníci v Dánsku studii sezonního vlivu denního světla na vývoj myopie u dánských školáků. Riziko myopie bylo stanoveno měřením axiálního (zepředu dozadu) protažení dětských očí v různých ročních obdobích, přičemž zvýšená axiální délka je spojena s rostoucí krátkozrakostí. V Dánsku se množství denního světla v rámci jednotlivých ročních období výrazně mění, od téměř 18 hodin v létě po pouhých sedm hodin v zimě.
V zimním období, kdy děti byly vystaveny jen několika hodinám denního světla, byl průměrný přírůstek v axiální délce výrazně vyšší než tomu bylo v letním období, kdy byla jejich venkovní expozice slunečnímu světlu nejvyšší (0,19 mm vs. 0,12 mm).
Na výročním zasedání American Academy of Ophtalmology 2011 představili vědci z Velké Británie analýzu dat z osmi studií o vlivu času stráveného venku na rozvoj a progresi myopie u 10.400 dětí a dospívajících. Vědci vypočítali pokles rizika vzniku krátkozrakosti o 2% za každou další hodinu, kterou děti stráví venku, za jeden týden. To je ekvivalent 18-ti% za každou další hodinu za jeden den.
Ve srovnání s dětmi s normálním zrakem nebo dalekozrakými dětmi, děti s myopií strávili venku v průměru 3,7 hodin týdně méně. Se snížením rizika krátkozrakosti nebyla spojena žádné konkrétní venkovní aktivita – jde prostě o stav bytí venku. Také nebyla nalezena žádná korelace mezi výskytem myopie a tendencí věnovat se více práci do blízka, jako je například čtení.
Vědci dodali, že je zapotřebí dalších studií k tomu, aby bylo určeno, které venkovní faktory jsou nejdůležitější – zda-li je to přirozené používání zraku na větší vzdálenosti a méně na blízko, fyzická aktivita nebo také přirozené působení ultrafialového světla.
Vzhledem k výše uvedeným výzkumům se zdá skvělým nápadem povzbudit vaše děti, aby trávili více času venku! Anebo ještě lépe, trávit tak čas všichni společně:-)
Zdroj: www.allaboutvision.com – Myopia Causis – Is your child at risk?